Pletu, až se mi prsty kroutí, aneb příběh jednoho svetru

Před Vánoci jsem brouzdala na internetu s myšlenkou, že bych si ráda pořídila nějaký hezký svetr s copánkovým vzorem. Nic se mi ale pořádně nelíbilo (nebo bylo moc drahé :)) a nakonec jsem si řekla, že brouzdání po eshopech vzdám a upletu si nějaký sama.

Načež jsem si uvědomila, že je tomu už pěkně dlouho, co jsem pletla copánky a že bude nejdřív potřeba je natrénovat, nejlépe na něčem jednoduchém, jako je čepice. Na Mimibazaru jsem našla vcelku jednoduchý návod, a během víkendu byla první kulich na světě. Původně jsem ho pletla pro sebe, ale zabavil ho mladší syn (má už skoro stejně velkou hlavu jako já :))

Když už jsem si byla v pletení copánků celkem jistá, opět nastala fáze brouzdání po internetu, kdy jsem hledala takový vzor na svetr, který by se mi líbil a zároveň by bylo v mých silách ho zvládnout. Až jsem nakonec na Pinterestu (kde jinde, že?! ;)) našla jeden svetr, který mě velmi zaujal. Problém nastal v okamžiku, kdy jsem zjistila, že nikde není vzor, podle kerého bych ho mohla uplést. Tak jsem danou fotku zkoumala takřka pod lupou, abych zjistila, jak jdou oka, po kolika řadách se pletou copánky atd. Taky jsem musela nastudovat, jak se vlastně takový vzor zakresluje (pomohly mi tyto stránky) do srozumitelného návodu. Nakonec se mi po několika pokusech podařilo dát vzor dohromady, za což jsem se hrdě plácala po rameni 🙂

Před pletením svetru jsem si chtěla vzor nejdřív vyzkoušet, protože jsem se nemohla rozhodnout, jestli ho plést z tenké příze, anebo ze silnější. A tak vzniknul další kulich a rozhodnutí, že svetr bude z tenší příze, na které vzor více vynikne.

Kupodivu zatím nejsnazší krok bylo vybat přízi, ze které budu svůj vysněný svetr plést. Prostě jsem šla kolem místní galanterie a klubka nádherné fuchsiové na mě zářila z výlohy. Jako bonus byly ve slevě 🙂 A tak následně o Vánocích nastala hodina H – kdy jsem začala konečně plést. Jestli teď čekáte foto hotového svetru, tak bohužel čekáte marně…

Mezitím totiž přišel manžel s tím, že by potřeboval nějakou čepici, tak jsem mu upletla kulicha.

Starší syn, když ji uviděl, tak chtěl taky čepici, jako má tatínek. Udělala jsem malou změnu v okolku a nedávala jsem bambuli.

Když jsem hledala inspiraci pro tyto čepice, narazila jsem na návod na šálu, kterou jsem prostě musela hned mít. Přeci jenom jsem si říkala, že zima určitě ještě není pryč a huňatou šálu budu určitě potřebovat dřív, než jarní svetr. A tak jsem týden pletla šálu – tunel. Říkám jí Underwood, protože jsem ji upletla při sledování dvou sérií seriálu House of Cards (který mmch. velmi doporučuju!), jehož hlavní hrdina se jmenuje Frank Underwood 🙂

A kdo si myslí, že teď už jsem se konečně vrhla na dokončení svetru, opět hádal špatně! Blíží se totiž Velikonoce, a já jsem se rozhodla, že letošní dekorace budou pletené. Určitě vám je v některých z budoucích příspěvků ukážu. A doufám, že budu taky někdy moct konečně ukázat i hotový svetr! 🙂